Naše víkendové toulky v Brdech
Když se řekne Brdy, okamžitě se každému vybaví radar a vojáci. Málokdo ví více o kopečcích, kterými se vine hlaďounká silnička, z níž se vám naskýtají malebné pohledy. Naše cesta vede do Spáleného Poříčí. Novotou dýchá objekt bývalého špejcharu. Tam se podíváte s průvodkyní z nedalekého „íčka“ hned do tří expozic umístěných v jednotlivých podlažích. Dole nám říká průvodkyně, že podlaha zůstala zachována dle původních dispozic a svažuje se tedy k jedné straně a lehce ještě do boku. No tak to asi nebude žádný problém, trošku kopeček, říkám si v duchu. Přízemí vyplňují zemědělské stroje a nástroje, ale i informační tabule o místním zdroji obživy. Kromě zemědělství se dočítám i například o cvočkářství. První patro začíná sondou do spálenopoříčského života v průběhu času. Následuje naučná stezka Podbrdskem, kde se zastavíte například v jednoduché kuchyni s tuším prvorepublikovým nábytkem a klasickým proutěným kočárkem, vedle už je vystavěn uhlířský milíř, jako vzpomínka na činnost, které se místní hojně věnovali. Začínám pociťovat, že jdu čím dál více do kopce. Když pak moje maličkost stane poprvé ve druhém patře, tak mě hned napadne, že něco není v pořádku. Hledám pevný bod, na který bych se soustředila, protože mám opravdu divný pocit. Nicméně stojím a časem si i zvyknu, takže ač z kopce, mohu si prohlédnout výstavu kreseb známého českého kreslíře Jiřího Wintera Neprakty.
Tak to bychom měli něco z kultury a na vyvážení se poohlížíme po vycházce přírodou. Protože je neděle, tak kam jinam vyrazit než přímo do vojenského újezdu. Ten totiž ukrývá dvojici Padrťských rybníků, ke kterým se můžete vypravit ať už pěšky nebo na kole pouze o víkendu. Výchozími body jsou obce se zvláštními jmény – Trokavec a Teslíny. Vycházíme tedy z Trokavce, místa, které se mělo stát „podhoubím“ amerického radaru. Čeká nás zhruba pětikilometrová cesta k rybníkům značená jako cyklostezka. A skutečně potkáváme cestou řadu kolařů a jen jednu dvojici turistů. Cesta je lemovaná výstrahou, že za první strom skutečně nemůžete, tedy pokud nemáte v kapse povolení újezdního úřadu. Až na ty cedule se tu ovšem člověk cítí jako v normálním lese. Jedinou známkou toho, že se o nás ví, je hlas sojky, kterou možná armáda po Krakonošově vzoru používá ke zpravodajským účelům.
Nevšímáme si zralých lesních jahod přímo na dosah ruky, spekulujeme o dosažitelnosti hub v sezoně a dostáváme se k prvnímu z rybníků. Stálo to zato. Nad hladinou se mrskají ryby, na hrázi příjemně pofukuje větřík a kolem se zelenají stromy a tráva. Prostě víkendová idylka. Až nás překvapuje, že nepotkáváme davy lidí, což je možná způsobeno i tím, že jsme si k výletu vybrali dobu kolem nedělního oběda.
Tak to je jen malá ochutnávka z brdských končin, kterou bych ráda navnadila především kolaře a to i ty sváteční.
picasaweb.google.com/117447485040100852502/SpalenePorici
